Je tam velice dobře popsáno, že Norsko ze své ropy a plynu získává procentuálně (! ačkoliv by přece mohli klidně mít tohle jinak, vždyť objem je nesrovnatelně větší !) mnohem víc než ČR.

Obdobné velké peníze našemu státu utíkají v každém směru, kam se podíváte. Jediné, co stát umí a z čeho taky žije, je danit ty poctivé malé: spotřební daně, DPH, daň z mezd, odvody. Ve většině velkých firem dělají taková účetně-právní kouzla, že tam český stát vždycky ostrouhá a kontroly tam ani nechodí. Podívejte se třeba, jak „prodala“ Penta státu pozemky pro rozšíření letiště.

Asi tak. Jsme hloupí – a zjevně se nechystáme k nějaké změně.

Ostatně nejsme takhle hloupí sami, státům se od určité úrovně bohatství smějí skoro všichni „ovladatelé“ velkých firem.

Namísto rozpočítávání v parlamentu by měli mít lidé možnost na daňovém přiznání část daní přímo vyhradit nějaké kapitole rozpočtu. Pěkně se občane rozhodni, kam má jít proti běžnému rozpočtu navíc třeba 5% tvé daně z příjmů: na silnice, na sport, na kulturu, na školství, na vědu nebo na církev… To by panečku ukázalo, jak na tom jsme, co lidi pokládají za důležité. Jenže asignátů a jiných prvků přímé demokracie se všichni bojí jak čert kříže.

Ale vlastně se taky trochu bojím, že školství by lidi zaškrtli docela málokdy.