Komentáře: Věřte dětem (a sociologům)

Od: babza

babza — Fri, 29 Aug 2008 13:13:44 +0000

No právě, Martino,
také si myslím, že to nelze zjistit nějak zcela objektivně. Je to třeba jako s láskou k matce a rodině. I když nestojí třeba vůbec za nic, dítě tam může být nejšťastnější.

Od: jarda pinc

jarda pinc — Thu, 28 Aug 2008 22:24:45 +0000

to znalci
S třináctiletýma Jůlinama mám osobní zkušenosti jako praktikant z pionýrských táborů …Štěstí jsem měl :O . Dneska se tomu směji,ale ? To bylo kdysi, dnes už to může být horší.

Od: martina.mik

martina.mik — Thu, 28 Aug 2008 10:21:42 +0000

to babza
Ale pocit štěstí JE subjektivní, ten přece nejde zjistit objektivně. A buďme za to rádi, že ještě nějaké subjektivní „veličiny“ nám věda nechává, když všechno ostatní je tak exaktně měřitelné.
Navíc mám pocit, že v některém Respektu jsem kdysi četla o výsledcích průzkumu pocitu štěstí a nejlépe na tom byly snad nějaké africké či asijské státy, kde lidé žijí v hliněných chýších a s miskou rýže na den (když to přeženu).
Štěstí je o pocitu, ne o skutečnostech a událostech, které se člověku v životě kdysi staly.

Od: babza

babza — Thu, 28 Aug 2008 09:31:39 +0000

Bojím se,
že naše děti jsou častěji nešťastné, než si vůbec myslíme. Stačí napětí v rodině, hádka rodičů, zatajovaný neúspěch ve škole, trápení s kamarády a vůbec neporozumění od těch nejbližších. Vše to může rázem odvát laskavé slovo a pak se dítě zeptejte: řekne vám stejně, že je šťastné. Takové průzkumy mi připadají velice nevěrohodné, protože nejsou založeny na faktech, ale pocitech.

Od: megalamphodus

megalamphodus — Wed, 27 Aug 2008 19:18:57 +0000

to Ivo Kaipr
Nemám pocit, že by jeden průzkum popíral druhý. V autorčině sdělení je implicitně obsaženo následující tvrzení: Každý člověk (každé dítě), který někdy zažil v dětství nějakou formu pohlavního zneužití, nemůže být už nikdy v životě šťastný a to je asi blbost, ne?

Jen pro orientaci: Číslo 26% je údaj z let po revoluci 89 a doslova se jedná o procento LIDÍ, kteří zažili v dětství nějakou formu pohlavního zneužití. Tedy je možné, že toto číslo v sobě ukrývá případy zneužívání dětí v době války – dnešní sedmdesátníci apod. Co takový údaj vypovídá o současné situaci? Zhola nic.

Pořád se Vám zdají ty průzkumy nějaké pochybné, nebo tu jen někdo nechce umět číst?

Od: jarda pincB

jarda pincB — Wed, 27 Aug 2008 19:08:50 +0000

Ono když :ů
Ono když svrbí tak svrbí.Jak se do toho zamotá UNICEFalus tak jsou i sociologové krátcí.Příroda je mocná čarodějka.
EUXK – EU iks krát :O

Od: MM

MM — Wed, 27 Aug 2008 18:31:30 +0000

Že autorka formát příspěvku avizuje předem,
samozřejmě neznamená, že se čtenář nemůže ptát, k čemu je takový formát dobrý a zda jeho prostřednictvím bylo dosaženo, čeho dosaženo býti mělo.

Má nálada je, pane Kaipře, kupodivu dosti dobrá – vlastně, jaké kupodivu? Pokaždé, když mi autorova / autorčina neobratnost dovolí položit otázku na tělo, já jsem vlastně rád a celý RB z toho profituje. Všiml jste si například, jak si teď každý zkouší aspoň trochu hlídat gramatiku? Zazní jistě neskromně, když povím, že je to jen a jen moje zásluha – a já to přesto povím.

Takže mne nechte mluvit, pane Kaipře, a radši mne moc neúkolujte – už dlouho jsem Vám nezopakoval, že z mého pohledu jste jen pustý a prázdný žvanil, a jazyk mne teď docela svrbí.

Od: hany bany

hany bany — Wed, 27 Aug 2008 16:41:00 +0000

souhlasím
s panem MM! je to odbyté, nezajímavé a povrchní, zvláště vzhledem k tématu!

Od: Yeah

Yeah — Wed, 27 Aug 2008 16:26:04 +0000

2_Ivo Kaipr
S odpovedi trináctilete Julie Kapuletove do pruzkumu UNICEF vzal zrejme vitr z plachet panu MM jiz drive yogumin ( viz prispevek: 27.8.2008 13:57:29, yogumin). Takze panu MM nezbylo, nez opet pouzit svuj klasicky diskuzni kriticky format.
uxzu

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Wed, 27 Aug 2008 15:48:28 +0000

Pokud si MM nevšiml, autorka formát 600zn avizuje předem.
Každý píše, jak chce a o čem chce. Psát krátce ani dlouze není důvodem k odsudkůmí. Podstata problému byla vyřčena: jeden průzkum popírá druhý, v jednom nebo v druhém musí být chyba, která nebyla vysvětlena. Aneb pointa: průzkumy typu „jste šťastní?“ jsou velmi nešťastné bez určení míry zatajování reality respondenty.

Vážený MM ve špatné náladě, co kdybyste jako znalec literatury zkusil, prosím, namísto vybroušených dehonestací odpovědět autorce na otázku, jak že to bylo podle Vás s tou Julií?