Prší a nevím, co
s načatým odpolednem. Stavím tedy notebook na parapet a s potěšením
zjišťuji, že i přes okno chytím Bezdrátovou Prahu – magistrátem provozovanou wifi síť, která by měla umožnit komukoli
v dosahu signálu volný přístup na weby „všech státních, obecních a
zájmových institucí, které splňují povahu nekomerčního provozu“. Nu což, plný
přístup na internet to sice není – ten prý nedovoluje Evropská komise, protože
by nekale konkuroval soukromým poskytovatelům připojení – ale naše škola pořád
ještě nekomerční institucí je, takže do mailu se dostanu (ba i do
děkanátních a rektorátních vyhlášek). Takto navnaděna brouzdám dál. Vedle
magistrátu, dopravního podniku a městské policie mohu volně navštívit také snad
všechny obecní úřady v Česku a ministerstva (testováno ovšem namátkově),
parlament i s archivem, vládu, kancelář prezidenta a pražskou burzu, a – což je
ještě zajímavější – i plná znění všech zákonů, weby knihoven (včetně katalogů),
ústavů Akademie věd ČR, Učené společnosti nebo Grantové agentury ČR. Magistrát,
zdá se, drží slovo.
Ale chybička se
přece jen sem tam vloudí. Bezdrátová Praha mne nepustí nejen na web městského
psího útulku (bez kterého bych se docela dobře obešla), ale ani do Atlasu
životního prostředí v Praze, který sama inzeruje mezi nejnavštěvovanějšími
stránkami magistrátu. Kupodivu Grantová agentura AV ČR, ač rozděluje stejně
veřejné prostředky jako ta republiková, také nebyla shledána dostatečně důvěryhodnou
nebo dostatečně nekomerční (nebo že by si správce webu myslel, že už nám ji
zrušili?), a stejně i stránky akademického projektu Otevřená věda. Už s trochou
zlomyslné zvědavosti zkouším weby větších parlamentních partají a shledávám, že
Bezdrátová Praha je blokuje rovněž – naštěstí přísně nadstranicky, ale sotva
v souladu s deklarovaným obsahem přístupné části internetu. Kupodivu
u občanských sdružení už tak nadstranická není, na čemž vydělává například
(přístupné) Sdružení nájemníků, Svaz českých a moravských bytových družstev a
Česká asociace přetláčení rukou, a prodělává třeba (z Bezdrátové Prahy
odkazovaný, leč blokovaný) Greenpeace, Otevřená společnost,o.p.s., nebo Svaz výrobních
družstev.
Recenze ovšem
nemá být jen o tom, co na Bezdrátové Praze chybí, ale hlavně o tom, co na ní
je. Otvírám tedy „rozcestník zdrojů“ k tématice kultury a sportu a
nestačím se divit, že mezi plně přístupné „nekomerční instituce“ patří
například Wax Museum Prague, s.r.o. (včetně „muzea tortury“ a nabídky provize
průvodcům cestovních kanceláří), Curlingová hala Roztyly (Curling Promo
s.r.o.), nebo Hamr Sport, a.s. i se zřejmě plně funkčním on-line obchodem
se značkovým tenisovým vybavením. Nikdy by mne nenapadlo, že máme tolik
nekomerčních s.r.o. a akciovek. A taky jeden – rovněž prý státní, obecní či
neziskový – celorepublikový adresář a telefonní seznam hospod, v němž si můžete
vybrat třeba útulný podnik, kde „lascivně podsvícený bar nabízí nesčetný výběr
alko lahviček.“ Údiv neustává ani v kategorii zdravotnictví. Jednak bych
v Praze byla čekala lékařů více, jednak mi není jasné, podle jakých
kritérií vznikl výběr, jemuž Bezdrátová Praha dělá reklamu. Nekomerčnost to ale
sotva bude – aspoň dosud nevím o pojišťovně, která by hradila homeopatii, vyhlazení vrásek botoxem nebo „lékařem provedený piercing v
oblasti genitálu“ (ostatně v nestátním zdravotnickém zařízení, které s žádnou pojišťovnou smlouvu ani nemá). Ale tady snad už
raději dost; ať se administrátor webu a magistrátní úředníci sami starají, kde
všude ještě veřejnost pustili (a naopak nepustili).
Kdyby tahle síť
byla zdarma a od sponzorů, mohli bychom být spokojení – darovanému koni na zuby
nekoukej. Ale vzhledem k tomu, že jsme do ní prý vrazili něco přes čtvrt
miliardy Kč z veřejných prostředků, cítím se tak trochu ošizena, a to
nejen o psí útulek.
P.S. Jak
zjišťuju, nejsem sama, kdo zrovna dnes píše o Bezdrátové Praze.