Reklama
 
Blog | Fatima Cvrčková

O podpisech, důvodech a (ne)důvěře

Bloguji, jsem tedy osoba tak trochu veřejná a má korespondence je zas o něco rozmanitější.

Píše mi jistý Amedo Rebeno, jak se bývalý náměstek ministra spravedlnosti pan Korbel pozoruhodně angažoval v případu neprávem vězněného dr. Yekty Uzunoglu. Něco na tom být může; ostatně o tom prý před časem psal i Jan Urban v online diskusi v Lidových novinách.

Jenže: pan Rebeno se uvnitř e-mailu podepisuje jako Petr Žantovský, a píše mi na starou adresu, na kterou posledních pět let chodí už jenom spam, většinou loterijní a pornografický. Jinde (stačí se podívat po webu) se podepisuje jmény jinými, či vůbec ne, a na podobná žhavá politická témata rozesílá komentáře na všechny strany, včetně dětských časopisů.

Úctyhodný spolek, jakým je Nadace Charty 77, nemůže za to, že jej – třeba v dobré víře – podporuje obzvláštník, jemuž je dobrá každá cesta ke zviditelnění. I taková, která se ve slušné společnosti nenosí, a zodpovědní správci serverů za ni ruší uživatelské účty.

Reklama

Nicméně: poučena nedávnou zkušeností vím, že věci – a texty – někdy nejsou tím, čím se zdají. Například: bylo mi záhadou, proč je (byť i bývalý) profesionální novinář, navíc sedící na poměrně solidní pozici těsně spjaté se státní mocí, ochoten dělat ze sebe k pohoršení i pobavení významné části české vědecké i křesťanské komunity šaška. Pak se ukázalo, že dotyčnému zrovna vychází kniha;  mezitím jsem mu ale už zdarma udělala kus reklamní kampaně dle zásady, že skandál je nejlepší publicita.

Takže teď budu podezíravá.

Je Amedeo Rebeno jen obzvláštník – nebo se za tím jménem skrývá někdo, kdo velmi dobře ví, že zprávy jsou jen tak důvěryhodné jako zdroj, z něhož přišly, a že nelze-li zpochybnit zprávu samu, je nutno uvést v podezření její zdroj?

A je Jan Urban opravdu Jan Urban?

P.S.
Z doby, kdy zvláště kvetla "lidová protistátní tvořivost", si pamatuji následující seznam rad do života:

Nemysli.
Když myslíš, tak nemluv.
Když mluvíš, tak nepiš.
Když píšeš, tak nepodepisuj.
Když podepíšeš, tak se nediv.
(Hle, zásada, kterou se i dnes vcelku důstojně řídí Karel Gott; podepíšeš-li prázdný papír, platí to stejně.)

Možná ale dnešní komplikovaná internetová doba volá po inovaci:

Když nepodepíšeš, však on už někdo podepíše tvým jménem.